Ohlédnutí za prvním ročníkem formule E

Formule E vznikla jako první elektrická závodní série na světě. Kromě závodění je jejím cílem i výzkum a vývoj v oblasti elektrických vozidel, poznatky ze závodní dráhy pak chce převést do běžného provozu.

Vznik této série byl poněkud odvážný počin, jelikož se nedalo očekávat, že by příznivci motosportu byli zastánci zelených technologií. Přesto si první sezóna u lidí z oblasti motosportu vysloužila značnou pozornost a snad vzbudila i úspěch. Jednou z hlavních předností formule E je totiž její marketingová strategie. Zatímco řada motoristických disciplín včetně samotné královny F1 zažívá špatné období a pokles zájmu, ve formuli E přesně vědí, co diváci chtějí.

První vlnu pozornosti na sebe formule E upoutala, když do svých řad začala najímat bývalé piloti F1. Celkem se jich za sezónu v závodních kokpitech deseti týmů vystřídalo sedmnáct. Jednalo se převážně o piloty, kteří se ve Formuli 1 nedokázali uchytit jako Nelson Piquet Jr., Lucas di Grassi, či Jerome D´Ambrosio. Ale v závodním poli nechyběli ani Jarno Trulli a Nick Heidfeld, kteří jsou do historie F1 zapsáni už nesmazatelně. Největší ohlas ale vzbudil příchod Jeana Erica Vergneho, který do Formule E nastoupil ihned po vyhazovu z Toro Rosso (  a na první pokus získal pole position). Takové pole jednoduše přitáhne větší pozornost, než kdyby tam jezdili jen piloti typu Loic Duval, Stephane Sarrazin maximálně Sam Bird.

Formule E se také vyznačuje velmi moderním přístupem k sociálním sítím a internetu všeobecně. Fanoušci zejména ocení, že mohou na jejích oficiálních stránkách sledovat přímé přenosy závodů úplně zadarmo. Významný je také jejich účet na youtube, kde najdete highlights ze všech závodů i kvalifikací, rozhovory s piloty i zajímavé momenty z dění na trati.

Jelikož je ale technologie elektricky poháněných vozů ještě značně nedokonalá, má to za následek, že vozy jezdí průměrnou rychlostí kolem 150 km/h, což není zrovna něco, co by si fanouškové zvyklí na formuli 1 přáli vidět. Navíc neexistuje žádný rychlý způsob, jak vozy dobýt, proto, ač závod trvá pouze hodinu, každý pilot musí mít k dispozici vozy dva a ty při zastávce v boxech střídá.

Formule E nezávodí na klasických závodních tratích, protože jsou na ní příliš dlouhé. Proto zvolila jinou cestu. Díky své ekologické podobě se jí podařilo domluvit se zástupci těch nejvýznamnějších měst světa a uspořádat závody přímo v jejich centru. A to ať už kolem historických budov, nejmodernějších staveb, či v případě Londýna přímo uprostřed parku. Což je určitě dobrý krok nejen pro diváky u televizních obrazovek, ale hlavně pro diváky cestující přímo na místo. Co si budeme povídat, do Londýna se cestuje přeci jen pohodlněji než na Silverstone a do Berlína lépe než na Nurburgring.

Formule e také přišla s konceptem zkráceného závodního víkendu. A ukázala, že za jeden den se dají stihnout dva tréninky, kvalifikace, závod a ještě se piloti zvládnou věnovat fanouškům na autogramiádách. To je výhodné pro pořadatelská města, kde se tak provoz zastaví pouze pro jeden den. I fanoušci na návštěvě takové akce ušetří. I když samozřejmě více dní závodění znamená více zážitků.

Co však nepovažuji za povedené, je koncept samotné kvalifikace. Ta se totiž jede rozdělena na čtyři části po pěti vozech (občas dokonce na pět částí po čtyřech vozech). Do výsledkové listiny se pak za sebe zařadí piloti podle dosažených časů, nehledě na to v jaké skupině jeli. Takovou kvalifikaci tedy zásadně ovlivní změna podmínek na trati. A to se přesně stalo na finálový závod v Londýně, kdy do celého dění zasáhl déšť. První dvě skupiny odjely kvalifikaci za sucha, kdežto zbylé tři skupiny marně bojovaly o nejlepší čas v hustém dešti. A jelikož se v tomto závodě bojovalo o titul, špatný formát kvalifikace zapříčinil, že vedoucí pilot průběžného pořadí Nelson Piquet i při sebevětší snaze kvůli hustému dešti startoval až šestnáctý, kdežto jeho největší rival Sebastien Buemi měl větší štěstí na suchou trať a startoval jako šestý. Nebyla by to nejlepší vizitka pro formuli E, kdyby taková věc nakonec rozhodla o titulu.

Formule E má sice k fanouškům na sociálních sítích dokonalý přístup, v přístupu k fanouškům přímo na okruhu je ale stále co zlepšovat. Přitom to vše začíná tak nadějně: u vchodu každý fanoušek dostane sluchátko, prostřednictvím něhož může po celou dobu tréninků, kvalifikací i závodů poslouchat dění na trati, a je jedno zda zrovna sedí na tribuně, odskočil si koupit něco k pití nebo závod sleduje na velkoplošné obrazovce v eVillage. Tím ale veškeré výhody pro fanouška končí. Jako největší problém se ukázaly přírodní tribuny, z kterých nebylo nic vidět. Nebyla to totiž travnatá stráň, jako jsme zvyklí z F1, ale fanoušci stáli u trati za zábranami. A problém nastal, když ideální stopa vedla podél strany u které fanoušci stály, to sice vozy jezdili přímo kolem nich, ale fanoušek je přes betonové zátarasy neviděl. Nezbylo mu tedy nic jiného než opustit trať a jít raději sledovat závod někam na velkoplošnou obrazovku. Nutno dodat, že v porovnání s jinými závody jsou vstupenky alespoň levné. Například ve Velké Británii je bylo možno pořídit už od 15 liber.

Ač se formule E prezentuje jako k fanouškům otevřená série, neměli byste se nechat zmást, k vozům nebo pilotům se na závodech fanoušek dostane snad ještě méně než při formuli 1. Pro fanoušky je tu sice zřízena evillage, ale tam naleznete spíše atrakce pro zabavení celé rodiny, než to co by dokázalo nadchnout opravdového fanouška. Je tu i autogramiáda se všemi piloty, ale kvůli velkému počtu zájemců se dostane jen na ty, kdo si do fronty stoupli opravdu brzo.

Formule E také přišla s na první pohled lákavou novinkou, vyhlašování stupňů vítězů probíhá přímo v eVillage, takže se na ně může přjít podívat jakýkoliv fanoušek, ale i ve Formuli 1 vás dnes pustí pod stupně vítězů, takže v tom nic převratného zase není. K autům se pak běžný fanoušek nedostane na závodech vůbec. Možná by tady bylo vhodné inspirovat se v F1 a v pátek vyhradit hodinu či dvě pro pitwalk přímo v boxech.

Alespoň samotné závodění se ukázalo jako velice atraktivní, s častou změnou pořadí, předjížděním a nejistými vítězi.  Což byl však i důsledek pravidel, kdy nejvýstřednějším z nich je fanboost. Fanoušci před každým závodem hlasují pro své oblíbence, tři piloti, kteří získají největší počet hlasů  dostanou do závodu extra výkon navíc po dobu pěti sekund.

Atraktivita závodění i nové technologie šetrné k životnímu prostředí získaly pro formuli E v jejím prvním roce řadu příznivců z řad lidí pracujících uvnitř motorsportu i samotných fanoušků. Formule E má před sebou velkou budoucnost a v současné době jsou v plném proudu přípravy na sezónu druhou. Odedneška je již oficiálně znám i kalendář, kde se příští rok bude závodit. K atraktivních destinacím nově přibyla i Paříž:

17. října – Beijing (Čína)
7. listopadu – Putrajaya (Malajsie) 
19. prosince – Pulta de Este (Urugvaj)
6. února – Buenos Aires (Argentina)
19. března – TBD
2. dubna – Long Beach (USA)
23. dubna – Paříž (Francie)
21. května – Berlín (Německo)
4. června – Moskva (Rusko)
TBD – Londýn (Velká Británie)
TBD – Londýn (Velká Británie)