Velká cena Monaka #6

Dne 29. 3. 1925 byl založen ACM, tedy Automobile Club de Monaco. Oficiálního uznání se dočkal až o tři roky později díky snahám Anthonyho Noghese, Louse Chirona a knížete Pierra. A tak se tu 14. 4. 1929 konala Premier Grand Prix Automobile de Monaco. Závod čítal 100 kol a vítěz Brit William Grover (známý též pod pseudonymem Williams) na Bugatti ho absolvoval za 3 hodiny, 56 minut a 11 sekund. Prvního vítěze monacké grand prix však stihl krutý osud, když zemřel v roce 1943 poté, co jej umučilo gestapo. V Monaku se závodilo pravidelně až do roku 1937. Z vítězství se zde radovali muži zvučných jmen jako například Louis Chiron (1931), Tazio Nuvolari (1932), Achile Varzi (1933) či Rudolf Caracciola (1936). Od roku 1935 můžeme sledovat nástup mohutně podporovaného německého Mercedesu, který ovládl (nejen) poslední tři ročníky této velké ceny před druhou světovou válkou.

Po druhé světové válce se závodní vozy vrátily do Monaka roku 1948, přičemž se zde z vítězství radoval, pozdější první mistr světa Formule 1, Giuseppe Farina na Maserati. Velká cena Monaka také patřila mezi velké ceny, jež hostily první ročník nového světového šampionátu Formule 1. Nejrychlejší zde byl Juan Manuel Fangio na Alfě Romeo. Po čtyřleté odmlce se Formule 1 do Monackého knížectví vrátila v roce 1955 a již nikdy jej neopustila. Za svou dlouhou historii stanulo v tomto jedinečném závodě na nejvyšším stupínku 33 různých jezdců. Králem Monaka je Ayrton Senna se šesti vítězstvími. Předvedl impozantní výkon, když zde dojel na prvním místě pětkrát v řadě za sebou (1989-1993); poprvé zde zvítězil v roce 1987. Za ním následuje s pěti vítězstvími Graham Hill (1963-1965, 1968-1969) a Michael Schumacher (1994-1995, 1997, 1999, 2001). Po čtyřech vítězstvích má Alain Prost (1984-1986, 1988). Třikrát se radovali Stirling Moss (1956, 1960-1961), Jackie Stewart (1966, 1971, 1973) a stále aktivní jezdec Nico Rosberg (2013-2015). Dvakrát stanuli na nejvyšším stupínku Juan Manuel Fangio (1950, 1957), Maurice Trintignant (1955, 1958), Niki Lauda (1975-1976), Jody Scheckter (1977, 1979), David Coulthard (2000, 2002), Fernando Alonso (2006-2007) a Mark Webber (2010, 2012).

Následuje dlouhý výčet závodníků, kteří zde zvítězili jednou. Celkem se jedná o 19 jezdců, a sice Jack Brabham (1959), Bruce McLaren (1962), Denny Hulme (1967), Jochen Rindt (1970), Jean-Pierre Beltoise (1972), Ronnie Peterson (1974), Patrick Depallier (1978), Carlos Reutemann (1980), Gilles Villeneuve (1981), Riccardo Patrese (1982), Keke Rosberg (1983), Olivier Panis (1996), Mika Häkkinen (1998), Juan Pablo Montoya (2003), Jarno Trulli (2004), Kimi Räikkönen (2005), Lewis Hamilton (2008), Jenson Button (2009) a výčet uzavírá Sebastian Vettel (2011).

Co se týče týmů, těm vládne McLaren s 15 vítězstvími. Na druhou stranu, od jejich posledního uplynulo již hodně let – naposledy se McLaren radoval s Lewisem Hamiltonem v roce 2008. Na druhém místě se s osmi vítězstvími drží Ferrari. Poslední vítězství italského týmu je ovšem ještě starší než u britského rivala – Ferrari naposledy vyhrálo monackou grand prix spolu s Michaelem Schumacherem v roce 2001. Sedm vítězství má Lotus, následuje ho s pěti vítězstvími BRM. Za nimi jsou Cooper, Williams, Red Bull a Mercedes, kteří každý mají po třech vítězství. O jedno méně poté mají Maserati, Brabham, Tyrrell, Benetton a Renault. A na závěr, jednou se z vítězství na monacké trati radovali Alfa Romeo, Wolf, Ligier a Brawn GP.

Otázkou nyní zůstává, zapíše se někdo nový mezi vítěze Velké ceny Monaka či se bude radovat závodník, který již ví, jak chutná vítězství na této náročné trati? Lewis Hamilton a Sebastian Vettel zajisté nemohou být se svým jedním vítězstvím spokojeni. Naopak Nico Rosberg bych chtěl zajisté rozšířit svou sbírku o čtvrté vítězství v řadě. Tajenku rozluštíme již tuto neděli.