SvětFormule.cz 
Týden po Velké ceně Belgie se kolotoč Formule 1 přesouvá do chrámu rychlosti, na Monzu v Itálii, která je pravidelnou součástí (vyjma roku 1980) všech sezon po celou historii Formule 1. Pojďme se nyní podívat, kdo v Itálii z jezdců i týmů kraluje.
Jak již bylo řečeno v úvodu, Velkou cenu Itálie vždy hostila Monza nacházející se v královském parku nedaleko Milána. Jedinou výjimkou je rok 1980, kdy se závod, konající se pod hlavičkou Velké ceny Itálie, odjel v Imole. Nejúspěšnějším jezdcem, stejně tak jako na mnoha jiných okruzích, je zde Michael Schumacher. Ten dokázal v Itálii zvítězit celkem pětkrát, přičemž se jedná o roky 1996, 1998, 2000, 2003 a 2006. Hned za ním následuje se čtyřmi vítězstvími Nelson Piquet starší, který je právě tím jezdcem, jenž získal vítězství v jediném závodě konajícím se mimo Monzu. Kromě roku 1980 vyhrál tedy ještě v letech 1983, 1986 a 1987. Jezdců, kteří se na Monze radovali třikrát, je zatím sedm. Jmenovitě se mezi ně řadí Juan Manuel Fangio (1953, 1954 a 1955), Stirling Moss (1956, 1957 a 1959), Ronnie Peterson (1973, 1974, 1976), jemuž se Monza nakonec stala osudnou. Dalšími trojnásobnými vítězi jsou Alain Prost (1981, 1985, 1989), Rubens Barichello (2002, 2004, 2009), Sebastian Vettel (2008, 2011, 2013) a vítěz posledních dvou ročníků Lewis Hamilton (2012, 2014 a 2015).
Následuje neméně krátká řada dvojnásobných vítězů Velké ceny Itálie. Jako prvního jmenuji domácího závodníka Alberta Ascariho (1951, 1952), jemuž se Monza stala také osudnou. Dalšími dvojnásobnými vítězi jsou Phil Hill (1960 a 1961), John Surtees (1964 a 1967), Jackie Stewart (1965 a 1969), Clay Regazzoni (1970 a 1975), Niki Lauda (1978 a 1984), Ayrton Senna (1990 a 1992), Damon Hill (1993 a 1994), Juan Pablo Montoya (2001 a 2005) a Fernando Alonso (2007 a 2010). Logicky nyní bude následovat výčet závodníků, kteří dokázali v Monze zvítězit jednou. Jedná se o Giuseppe Farinu (1950), Tonyho Brookse (1958), Grahama Hilla (1962), Jima Clarka (1963), Ludovica Scarfiottiho (1966), Dennyho Hulmea (1968), Petera Gethina (1971), Emersona Fittipaldiho (1972), Maria Andrettiho (1977). Následují Jody Scheckter (1979), René Arnoux (1982), Gerhard Berger (1988), Nigel Mansell (1991), Johnny Herbert (1995), David Coulthard (1997) a Heinz-Harald Frentzen (1999).
Na závěr našich výčtů jsem si opět nechala týmy. Vím, že už to začíná být klišé, ale nikoho asi nepřekvapí, že nejúspěšnějším týmem, a ještě ke všemu na domácí půdě, je tým Ferrari se sedmnácti první místy. Daleko za ním se na druhém místě momentálně usídlil tým McLaren s devíti vítězstvími a pomyslnou třetí příčku obsadil Williams se šesti prvními místy, který jen těsně porazil Lotus, jež se v Itálii radoval celkem pětkrát. Čtyřikrát na italské půdě zvítězil tým Mercedes. Po třech vítězstvích mají BRM a Brabham. Mezi dvojnásobné vítěze patří Maserati, Vanwall, March, Renault a Red Bull. A na závěr ti, co si odnesli po jednom vavřínovém věnci, tedy Alfa Romeo, Cooper, Matra, Honda, Benetton, Jordan, Toro Rosso a Brawn GP. Jestli se můžeme těšit na nové či staré vítěze se dozvíme již tuto neděli 4. září 2016. Jedno je ale jisté, atmosféra bude opět vášnivá tak, jak bývá pouze v Itálii.
