SvětFormule.cz 
Příběh plný nejasných okolností a domněnek ohledně smrti Alberta Ascariho nám započal nový seriál o tragických nehodách ve Formuli 1. Dnešní díl se bude věnovat závodníkovi, o němž se říkalo, že jeho kariéra byla plná neuvěřitelných náhod. Jedna taková ukončila i jeho život.
Tom Pryce se narodil 11. června 1949 v Ruthinu ve Walesu. Přemýšlel, že by podobně jako jeho otec mohl sloužit u Royal Air Force, učarovalo mu však závodění. Jeho vzorem byl Jim Clark. Poprvé usedl za volant závodního vozu v roce 1969, když dostával hodiny od Trevora Taylora, jenž byl mimochodem týmovým kolegou Pryceova vzoru Clarka. Přes úspěchy v nižších sériích se Pryce dostal až do Formule 1, když v roce 1974 debutoval za Token. Jednalo se ovšem o nemistrovský Závodu šampionů na Silverstone. Jelikož mu ve Formuli 1 nebyla povolena účast ve Velké ceně Monaka, když byl označen za nezkušeného (nešlo o nic jiného než o boj budoucí FOCA s novými týmy), účastnil se této velké ceny ve Formuli 3 a závod naprosto opanoval a zvítězil v něm. Díky úspěchu přispěchaly s nabídkami týmy Hesketh a Shadow, přičemž velšský závodník si zvolil tým Shadow.
První mistrovskou velkou cenou, jíž se zúčastnil, se stala Velká cena Belgie, kterou nedokončil kvůli kolizi na startu. První bod získal v témže roce na německém Nürburgringu za šesté místo. Na počátku roku 1975 zvítězil v Závodě šampionů, ale sezona ve Formuli 1 připomínala spíše jízdu na horské dráze. Následující ročník zase poznamenaly finanční potíže týmu, které v roce 1977 dokázal vyřešit nový sponzor. Pak ale přišla Velká cena Jižní Afriky. Po špatném startu se Pryce probíjel startovním polem vzhůru. Ve 21. kole zastavil na trati Reno Zorzi, Pryceův týmový kolega. Spolu s vozem se sice nacházel na cílové rovince, ale kvůli vrcholu mírného kopce nebyl vidět. Jelikož se z vozu kouřilo a Zorzi nevylézal, rozběhli se k němu dva dobrovolní hasiči. První z nich stihl trať přeběhnout, druhý – Jansen von Vuuren, to nestihl.
Pryce jel za Hansem-Joachimem Stuckem, který si obou maršálů stihl všimnout a vyhnul se jim, Pryce ale toto štěstí neměl a s von Vuurenem se střetl v rychlosti 270 kilometrů za hodinu. Von Vuuren byl vozem doslova roztržen a vymrštěn do vzduchu a následně dopadl před Zorziho odstavený vůz. Jak je zřejmé, zabil ho samotný náraz a při dopadu byl již mrtev. Pryce zasáhl jeho téměř 20 kilogramů vážící hasicí přístroj do hlavy. Nejen, že po kontaktu s hasicím přístrojem přišel o helmu, ale také došlo ke částečnému stětí Pryceovy hlavy. Hasicí přístroj poté pokračoval v letu, nejen že přelétl tribunu, ale dopadl až na přilehlé parkoviště a zasáhl zaparkovaný vůz. Smrt Toma Pryce nastala okamžitě. Jeho vůz pokračoval ještě 400 metrů, kde v zatáčce Crowthorne opustil trať, narazil do svodidel, která ho vymrštila zpět na závodní dráhu, kde se střetl s projíždějícím Jacquesem Laffitem na Ligieru. Oba vozy poté znovu narazily do bariéry.
O hrůznosti celé nehody vypovídá také fakt, že totožnost mrtvého maršála byla odhalena poté, co ředitel závodu všechny svolal a von Vuuren mezi nimi chyběl. Jeho tělo bylo nárazem doslova zničeno. Další „ironií“ je, že Velká cena Jižní Afriky 1977 je prvním závodem, který vyhrál Niki Lauda od své děsivé nehody na německém Nürburgringu o rok dříve. Na počest Toma Pryce byla vytvořena Cena Toma Pryce pro občany Walesu, kteří se podílejí na rozvoji a rozkvětu motorismu a dopravy. V roce 2009 také v jeho rodném Ruthinu odhalili slavnostní plaketu při příležitosti Pryceových nedožitých 60. narozenin. Na závěr ještě poslední smutná poznámka ke vdově po Tomovi – Fenelle Pryce. V době jeho smrti byli svoji dva roky. Spolu s vdovou po závodníkovi Tony Briseovi – Jenet Brise – si otevřely starožitnictví.
