Tragické nehody #5: François Cevert

François Cevert měl jasno již od mala, že se stane automobilovým závodníkem. Svou kariéru začal ve Formuli 3, v níž se stal mistrem Francie v roce 1968, díky čemuž ho tým Tecno povýšil do Formule 2, kde svou první sezonu zakončil na celkovém třetím místě. Není proto divu, že po talentovaném mladíkovi okamžitě skočil tým March a posadil ho do svého vozu Formule 1 po bok Jackieho Stewarta. Cevert se účastnil devíti závodů sezony 1970 a jeho nejlepším umístěním bylo šesté místo z Velké ceny Itálie, díky čemuž si připsal svůj první bod. Pro následující sezonu se přesunul do Tyrrellu, kam v závěru předešlého ročníku odešel i Stewart. Francouzský závodník získal během tohoto roku dvě druhá místa a nakonec se také radoval z vítězství v závěrečné Velké ceně USA konající se ve Watkins Glen. Celkově zakončil rok na třetí pozici. Vítězství ve Watkins Glen bylo jeho první a bohužel také poslední jak ve Formuli 1, tak v jeho celém životě. Jak se mělo ukázat, tento americký okruh se pro něj stal osudným, nejen v pozitivním, ale také negativním slova smyslu.

V sezoně 1972 se mu tolik nedařilo a odnesl si jako nejlepší umístění dvě druhá místa. Druhé místo mu také patřilo v legendárním závodě, jehož se zúčastnil – 24 hodin Le Mans. Rok 1973 mu přinesl řadu dalších druhých míst, když skončil na stříbrné pozici šestkrát, z toho třikrát ho porazil jeho týmový kolega Stewart, s kterým ho pojilo vřelé přátelství. Francouzský talent měl také skotského mistra světa ukončujícího kariéru nahradit jako týmovou jedničku týmu Tyrrell od následující sezony 1974. Té se ale nedožil. V sobotní kvalifikační jízdě ve Watkins Glen v osudné čtvrté zatáčce vyhasl jeho život. Traťoví maršálové vypověděli, že do zatáčky najel po běžné závodní stopě, ale uprostřed ztratil Cevert nad vozem kontrolu. Monopost vystřelil doprava, v cestě prorazil dvojitá svodidla, na nichž se poté zachytil a zůstal trčet. V okolí nehody zůstaly rozmetané trosky  jeho Tyrrellu. Nikdo nemohl mít nejmenších pochyb, jak dopadl jezdec uvnitř monopostu.

Co následovalo po nehodě, se dá ale při nejmenším označit jako podivné. Za oficiální vysvětlení způsobení nehody se oznámil defekt pravého předního kola. Problém ale tkví v tom, že okamžitě po nehodě došlo k odklizení vraku monopostu, čímž se zamezilo možnosti prozkoumání vozu technickou komisí. Ta se sice k vozu dostala, ale až později. Následně vydala prohlášení, že nehodu způsobil prasklý píst tlumiče závěsu pravého kola, kvůli kterému nemohl Cevert vůz ovládat. K dalšímu podivnému kroku se řadí nařízení, aby všichni maršálové a další členové traťových hlídek o nehodě nikde nemluvili. Vedení závodu také apelovalo na dva novináře, kterým se podařilo nehodu natočit, aby jim tento záznam neprodleně odevzdali. Navíc přišli o akreditaci a museli okruh okamžitě opustit. Toto vše poté vedlo k mnoha nepodloženým spekulacím. Nyní ještě přichází krátká poznámka na závěr. Tyrrell se rozhodl závodu nezúčastnit a Jackie Stewart, který si stejně již zajistil mistrovský titul, a který s tímto krokem také souhlasil, přišel o šanci, aby zakončil svou kariéru závodního jezdce Formule 1 s počtem odjetých velkých cen s číslem 100. Má jich proto 99, na čemž mu ovšem ale vůbec nezáleželo. Přišel o velikého přítele. Vždyť Cevertovu smrt novináři nazvali „psychickou smrtí Jackieho Stewarta“.