Pohlednice z historie: 1968 Smrt Clarka na Hockenheimu

Sezóna začala na Nový rok v roce 1968 a tým Lotus přijel jako favorit. Ponechal si oba jezdce z loňského roku Jima Clarka a Grahama Hilla. Mistr světa Denny Hulme odešel od Brabhamu a připojil se k týmu Bruce McLarena. Jack Brabham hledal za Hulma náhradu a dohodl se s Jochenem Rindtem, který odešel od Cooperu. Od Cooperu odešel také Pedro Rodríguez, který se přidal k BRM. Tam vystřídal Jackie Stewarta, který odešel do týmu Kena Tyrrella, který nasadil vozy Matra a motory Cosworth. Ferrari si podržela Chrise Amona a najala stoupající hvězdu Jakcyho Ickxe. Honda i nadále spoléhala na Johna Surteese. Dan Gurney dál jezdil s vozy Eagle ve svém týmu Anglo American Racers. Cooper podepsal smlouvu s Ludovicem Scarfiottim a Brianem Redmanem. Do své druhé sezóny vstoupil tým Matra Sport s jezdcem Jean-Pierrem Beltoisem.

Během sezóny odešli do závodnického nebe čtyři jezdci. Jim Clark, Mike Spence, Ludovico Scarfiotti a Jo Schlesser.

V roce 1968 se jelo 12 Velkých cen. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo z prvních šesti závodů pět nejlepších výsledků a z druhých šesti závodů se započítalo také pět nejlepších výsledků. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování stejně jako v mistrovství jezdců. Z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, toho, který se umístil nejlépe.

Kalendář sezóny 1968

Jak již bylo uvedeno, první Velká cena Jihoafrické republiky se konala 1. 1. 1968. V kvalifikaci potvrdili svojí nadvládu jezdci Lotusu. První místo vybojoval Jim Clark, druhý byl Graham Hill a třetí Jackie Stewart s Matrou. Právě Stewart odstartoval nejlépe a ihned po startu šel do čela. Clark ho následoval, zatímco Hill klesl až na sedmé místo. Ve druhém kole převzal vedení Clark. Ve třetím kole začala unikat voda z Ferrari Ludovica Scarfiottiho a jezdce opařila. Scarfiotti odstoupil a musel být převezen do nemocnice s popáleninami prvního stupně. V sedmém kole předjel Brabham Rindta a dostal se na třetí místo. To ale netrvalo dlouho, poté kvůli potížím s motorem zpomalil a Rindt se opět dostal zpátky na třetí pozici. V sedmnáctém kole Brabham definitivně odstoupil ze závodu. Ve dvacátém sedmém kole se Graham Hill dostal před Stewarta na druhé místo. Stewart poté ve čtyřicátém čtvrtém kole odstoupil pro poruchu motoru. Tím se na třetí místo dostal Jochen Rindt s Brabhamem a zůstal tam až do cíle. Druhý skončil Graham Hill s Lotusem a zvítězit dokázal jeho kolega Jim Clark. Nikdo v té době netušil, že to byla Clarkova poslední Velká cena.

7. 4. 1968 je datum, které navždy zůstane v srdcích fanoušků Formule 1 zapsáno černým písmem. Je to den, kdy zemřel Jim Clark. Na začátku roku 1968 začal Ford dodávat své motory nejen Lotusu Colina Chapmana, ale také Bruce McLarenovi a Kenu Tyrrellovi. Colin Chapman to nesl s nelibostí a došlo k prudkému ochlazení vztahů s Fordem. Jim Clark se měl zúčastnit závodu 500 mil na okruhu Brands Hatch s prototypem Ford a Colin Chapman právě kvůli konfliktu s Fordem Clarkovi účast zakázal. Clark se tak přesunul na okruh Hockenheimring, aby zde startoval v Mistrovství Evropy Formule 2. V pátém kole tohoto deštivého závodu, na rovince, najednou Clarkův Lotus vybočil z dráhy, vylétl z trati, několikrát se převrátil a skončil mezi stromy. Jim Clark i přes vážná zranění, jako zlomenina spodiny lebeční a zlomená páteř, ještě asi patnáct minut žil. Dodnes si nikdo jeho nehodu neumí vysvětlit, a i přes zkoumání vraku jeho vozu nebyla nikdy objasněna.

Přesně o měsíc později přišla další tragická nehoda. Po smrti Jima Clarka se Colin Chapman domluvil s Mikem Spencem, že pojede místo Clarka závod 500 mil Indianapolis. Mike Spence ale v tréninku neodhadl nájezd do první zatáčky a vrazil do betonové zdi. Pravé přední kolo se utrhlo a narazilo do Spenceovy helmy. Masivnímu zranění hlavy Mike Spence podlehl několik hodin poté v nemocnici.

Velká cena Španělska na okruhu Jarama se konala 12. května jako druhý závod sezóny 1968. V Jaramě se poprvé ve Formuli 1 ukázal Lotus v červeno-bílo-zlatých barvách svého sponzora Gold Leaf, a tím v podstatě započala éra sponzoringu ve Formuli 1. V kvalifikaci na Velkou cenu Španělska vyhrál Chris Amon s Ferrari, druhé místo získal Pedro Rodríguez s BRM a třetí Denny Hulme s McLarenem. Po startu se ujal vedení Rodríguez před Beltoisem, Amonem a Hulmem. Ve dvanáctém kole se vedení ujal Beltoise. V šestnáctém kole se do vedení dostal Chris Amon a zůstal tam více než třicet kol. V padesátém osmém kole musel totiž odstoupit pro poruchu palivového čerpadla. Graham Hill s Lotusem se poté ujal vedení a udržel ho až do cíle závodu. Druhý skončil Denny Hulme s McLarenem a třetí Brian Redman s Cooperem.

Za čtrnáct dní se konala Velká cena Monaka. Po ztrátě Jima Clarka povolal Colin Chapman z týmu Formule 2 Jackie Olivera. BRM chtělo na místo po Mike Spenceovi najmout Chrise Irwina, ten ale o týden dříve utrpěl vážná poranění hlavy při havárii v závodu sportovních aut na Nürburgringu. Místo Irwina do týmu BRM nakonec nastoupil Richard Attwood. Pozornost na sebe přitahovaly vozy Lotus, které měly první náznak aerodynamiky. Vepředu i vzadu měly křídla pro zvětšení přítlaku, což bylo výhodnější při průjezdech pomalých Monackých zatáček. V kvalifikaci zvítězil Graham Hill s Lotusem. Senzací se stal Johnny Servoz-Gavin s Matrou, který získal druhé místo v kvalifikaci se ztrátou pouze 0,6 vteřiny za Hillem. Třetí místo na startu získal Jo Siffert se soukromým Lotusem. Po startu se ujal vedení Servoz-Gavin, po třech kolech ale havaroval a ze závodu odstoupil. Tím se do čela dostal Graham Hill a zůstal zde po celý zbytek závodu. Během závodu byli diváci svědky několika nehod. Oliver s Bruce McLarenem se srazili v prvním kole a skončili. Jochen Rindt havaroval v devátém kole, když se snažil předjet Surteese. Jean-Pierre Beltoise havaroval ve dvanáctém kole a Pedro Rodríguez v sedmnáctém kole. Pro technické problémy během závodu odstoupili ještě Brabham, Gurney, Courage, Siffert a Surtees. Klasifikováno tak bylo pouze pět jezdců. Jak již bylo uvedeno, zvítězil Graham Hill, druhý skončil se ztrátou 2,2 vteřiny Richard Attwood a třetí Lucien Bianchi.

8. červen 1968 se stal dalším černým dnem v historii motorismu. Ludovico Scarfiotti měl smlouvu s Cooperem pro závody Formule 1, ale také smlouvu s Porsche pro Mistrovství Evropy závodů do vrchu. Začátkem června toho roku 1968 se konal závod v německém Rossfeldu. Při tréninku vyletěl Scarfiotti se svým Porsche 910 mimo trať a narazil do skupiny stromů. Rozbitý vůz visel mezi stromy a Scarfiotti byl vymrštěn ven z vozu. Jeho tělo bylo nalezeno o necelých padesát metrů dál. Na následky zranění zanedlouho, během převozu do nemocnice, zemřel. Jako příčina nehody byl označen zaseknutý pedál plynu, avšak pověsti říkají, že se Scarfiotti vyhýbal ležícímu jezdci na trati, který údajně havaroval chvíli před ním.

Pouhý jeden den po tragické smrti Scarfiottiho se konala Velká cena Belgie na okruhu Spa-Francorchamps. Týmům neunikly aerodynamické pokusy Lotusu v Monaku a s křídly na svých vozech začaly experimentovat také. Tím začala éra aerodynamiky ve Formuli 1. V kvalifikaci zajel nejlepší čas Chris Amon s Ferrari, druhé místo na startu vybojoval Jackie Stewart s Matrou a třetí Jacky Ickx s Ferrari. Po startu si Amon udržel vedení následován Ickxem, Surteesem a Hulmem. Na konci druhého kola se ujal vedení Surtees. V šestém kole odstoupili pro technické problémy Rindt a Hill. V sedmém kole skončil Jack Brabham, Richard Attwood a Brian Redman, který měl nepříjemnou havárii. Redmanovi selhalo zavěšení kola a vrazil do betonové zdi přes kterou přeletěl a skončil v zaparkovaném autě u trati. Po nehodě začal jeho vůz Copper hořet. Redman si naštěstí zlomil pouze pravou ruku a měl několik drobných popálenin. V devátém kole skončil Amon a ve dvanáctém Surtees. Tím se do vedení dostal Hulme, ale brzy ho předjel Stewart. Hulme poté musel pro technické problémy odstoupit. Stewart vedl až do posledního kola, kdy mu došel benzín a postupně se propadl až na konečné čtvrté místo. Zvítězil Bruce McLaren, druhý skončil Pedro Rodríguez s BRM a třetí Jacky Ickx s Ferrari.

Pátým závodem sezóny byla Veká cena Nizozemska na okruhu Zandvoort. Pole Position získal Chris Amon, druhé místo na startu obsadil Jochen Rindt a třetí Graham Hill. Celý víkend bylo deštivo a lehce pršelo i na startu do závodu. Rind se ihned ujal vedení, ale na konci prvního kola byl na třetím místě za Hillem a Stewartem. Poté déšť zesílil a ve čtvrtém kole se Stewart stěhoval do čela. Hill se dostal pod tlak Beltoise a ten musel ve dvacátém třetím kole zastavit v boxech, aby mu mechanici vyčistili plynový pedál od písku. Kolem celé trati jsou totiž pískové duny a písek činí jezdcům velké problémy. Beltoise se zastávkou propadl na sedmé místo, ale brzy se propracoval přes Gurneyho, Ickxe, Amona a Rodrígueze na třetí místo. V padesátém kole se Beltoise dostal před Hilla na druhé místo. V osmdesátém druhém kole měl Hill nehodu a musel odstoupit. V závodě zvítězil Jackie Stewart s Matrou Kena Tyrrella, druhý skončil jeho kolega Jean-Pierre Beltoise a třetí Pedro Rodríguez s BRM.

Další na řadě byla Velká cena Francie na okruhu Rouen. Honda přivezla do Francie nové šasi RA302, to ale odmítl řídit jezdec Hondy Surtees, který ho před závodem testoval a prohlásil, že je potřeba ještě vůz doladit, než se s ním pustí do závodu. Honda ale chtěla ve Francii podpořit prodej svých vozů, a tak se rozhodla RA302 do závodu nasadit. Surtees dostal starý model RA301 a pro RA302 Honda najala domácího jezdce Jo Schlessera. Jo Schlesser prozatím jel dvě Velké ceny Německa, ale pouze s vozem Matra Formule 2. Jeden závod v roce 1966 a další v roce 1967, ale nezískal ani jeden bod. V kvalifikaci měl nejrychlejší čas Jochen Rindt, druhý Jackie Stewart a třetí Jacky Ickx. Surtees stál na startu na sedmém místě a Jo Schlesser až šestnáctý. Při startu drobně pršelo, většina jezdců se rozhodla použít přechodné pneumatiky. Výjimkou byl Ickx, který měl pneumatiky do mokra, což byl důsledek toho, že byl na konci prvního kole ve vedení. Stewart a Rind bojovali o druhé místo a Surtees jel na čtvrtém místě. Ve třetím kole, při sjezdu za cílovou rovinkou, v zatáčce Six Fréres, vyletěl Jo Schlesser se svojí Hondou mimo trať a narazil do náspu. Vůz, který byl naplněný palivem, se převrátil a okamžitě začal hořet. Schlesser neměl žádnou šanci na přežití. Jeho přítel Guy Ligier dával na počest Jo Schleserra v budoucnu všem svým vozům jméno JS a číselné označení. Závod v Rouen ale pokračoval dále a v něm zvítězil Jacky Ickx s Ferrari. Druhý dojel John Surtees s Hondou a třetí Jackie Stewart s Matrou.

Velká cena Velké Británie se konala na okruhu Brands Hatch. Vedoucí jezdec šampionátu Graham Hill zvítězil v kvalifikaci a rychlost Lotusu potvrdil druhým místem jeho kolega Jackie Oliver. Třetí místo na startu zaujal Chris Amon s Ferrari. Oliver se po startu jal vedení před Hillem a Siffertem. Ve čtvrtém kole se vedení ujal Hill, ale ve dvacátém sedmém kole musel odstoupit pro poruchu odpružení. Tím se Oliver vrátil do vedení a za ním bojoval o druhé místo Siffert s Amonem. Ve čtyřicátém čtvrtém kole musel Oliver odstoupit pro technické problémy, a tím spadlo vedení do klína Siffertovi, který závod dokázal vyhrát. Bylo to vítězství soukromého Lotusu týmu Rob Walker. Druhý skončil Chris Amon a třetí Jacky Ickx, oba jezdci Ferrari.

Velká cena Německa na okruhu Nürburgring byla opět deštivá. Pršelo i v kvalifikaci, kterou vyhrál Jacky Ickx s Ferrari. Druhé místo získal Chris Amon také s Ferrari a třetí Jochen Rindt s Brabhamem. Vedení v mokrém závodě ihned po startu získal Hill následován Amonem, Rindtem a Stewartem. Ještě v průběhu prvního kola šel do vedení Stewart a začal si budovat náskok. Na konci druhého kola byl jeho náskok třicet čtyři vteřin a v cíli, po čtrnácti kolech, měl náskok přes čtyři minuty na druhého Grahama Hilla s Lotusem. Třetí skončil Jochen Rindt s Brabhamem.

Pět týdnů uběhlo do další Velké ceny Itálie, která se konala na okruhu v Monze. Do závodu bylo přihlášeno dvacet jezdců včetně nadějného jezdce Maria Andrettiho, který dostal k dispozici třetí Lotus továrního týmu. Andretti odjel pouze trénink a potom spolu s Unserem letěli za moře na závod Hoosier 100 u okruhu Indianapolis. Po závodě se chtěli opět vrátit zpět a pokračovat ve Velké ceně Itálie. Organizátoři ale rozhodli, že pokud odletí na jiný závod, nebudou moci startovat ve Velké ceně, a tak se i stalo. Na svůj debut si tedy musel Andretti počkat až do Velké ceny USA, který se konal o dva závody později. V kvalifikaci na Velkou cenu Itálie si nejlépe vedl John Surtees s Hondou, druhé místo získal Bruce McLaren a třetí Chris Amon s Ferrari. Po startu si vedení udržel Surtees, ale pouze do konce prvního kola, kdy se do čela dostal McLaren. V devátém kole havaroval Amon a kvůli snaze se mu vyhnout havaroval i Surtees. Nehodu měl také Hill v jedenáctém kole. Ve vedení jezdil McLaren následován Stewartem, Siffertem a Hulmem. Ve třicátém pátém kole uklouzl na olejové skvrně Bruce McLaren, a tím byl mimo hru. Ve čtyřicátém třetím kole zradil motor Jackieho Stewarta a v padesátém devátém kole pro poruchu zavěšení kola odstoupil také Jo Siffert. Závod nakonec vyhrál Denny Hulme s McLarenem. O druhé místo se strhl velký boj mezi Servoz-Gavinem a Ickxem, který vyhrál Johnny Servoz-Gavin, který do cíle dojel o pouhé dvě desetiny před Jacky Ickxem.

Celý kolotoč Formule 1 se stěhoval za moře ke třem posledním Velkým cenám. Nejdříve to byla Velká cena Kanady, která se pro tento rok konala na okruhu Mont-Tremblant. Ke své první Velké ceně Formule 1 zde usedl do vozu Matra Francouz Henri Pescarolo. V kvalifikaci skončila šance na zisk titulu pro Jackyho Ickxe, když havaroval a zlomil si nohu. Pole Position získal Jochen Rindt s Brabhamem, druhé místo na startovním roštu získal Chris Amon s Ferrari a třetí Jo Siffert s Lotusem. Po startu se ujal vedení Amon, kterého pronásledoval Siffert. Za nimi se seřadili Rindt, Gurney a Hill. V jedenáctém kole ze závodu vypadl Surtees, ve třicátém kole Gurney a Siffert. Rindt pro poruchu motoru skončil ve čtyřicátém kole. Až do sedmdesátého třetího kola se zdálo, že má Amon vše pod kontrolou a závod vyhraje, ale zradila ho technika a musel odstoupit. Tím se do vedení dostali dva jezdci McLarenu. Zvítězil Denny Hulme, druhý skončil Bruce McLaren a třetí Pedro Rodríguez s BRM. Po tomto závodě se v čele šampionátu ocitli dva jezdci se stejným počtem bodů. Graham Hill a Denny Hulme měli shodně po třiceti třech bodech.

Předposledním dílem sezóny 1968 byla Velká cena Spojených států na okruhu ve Watkins Glen. Mario Andretti a Bobby Unser, kteří nebyli v Itálii připuštěni do závodu již tentokrát závodit mohli. A v kvalifikaci se zrodilo překvapení. Pole Position totiž získal právě Mario Andretti s Lotusem. Druhé místo na startu vybojoval Jackie Stewart s Matrou. Ve druhé řadě na třetím místě stál Graham Hill s Lotusem, čtvrtý Chris Amon s Ferrari a doplnil je pátý Denny Hulme s McLarenem. Devadesát tři tisíce diváků se přišlo podívat na domácí jezdce a hlavně Andrettiho, jestli dotáhne úspěch až do cíle Velké ceny USA. Jenže v prvním kole se vedení ujal Stewart, hned druhý jel Andertti a za ním Amon, Hill, Rindt a Hulme. Ve čtrnáctém kole měl Andretti problém karosérií a musel zastavit v boxech. Po výjezdu z boxů se snažil dotáhnout na špičku, ale ve třicátém třetím kole ho zradila spojka a musel odstoupit. O tři kola později pro poruchu motoru musel odstoupit i druhý Američan v poli Bobby Unser. Domácí publikum tak soustředilo své naděje na posledního domácího jezdce, kterým byl Dan Gurney. Ten jezdil na třetím místě za vedoucím Stewartem a na druhém místě jedoucím Hillem. Ke konci závodu měl ale Gurney defekt a nakonec klesl na čtvrté místo. Zvítězil Jackie Stewart s Matrou, druhý skončil Graham Hill s Lotusem a třetí dojel John Surtees s Hondou. V celkovém pořadí byl po tomto závodě rozdíl mezi vedoucím Hillem a druhým Stewartem tři body. Třetí Hulme měl ztrátu na Hilla šest bodů. V boji o titul se muselo rozhodnout v poslední Velké ceně sezóny.

Tou byla Velká cena Mexika pořádaná na okruhu v Mexiko City. Všichni tři adepti na mistrovský titul byli zastíněni Jo Siffertem se soukromým Lotusem, který vyhrál kvalifikaci. Na druhé místo na startu se postavil Chris Amon s Ferrari a třetí byl Graham Hill s Lotusem. Po startu se sice vedení ujal Hill, ale v první zatáčce ho předjel Surtees. Na konci prvního kola se ale Hill opět vrátil do vedení. Stewart se dostal na třetí místo před Amona a Hulma. Hulme v jedenáctém kole odstoupil kvůli poruše zavěšení kola a ocitl se mimo hru o titul. Siffert se pak dostal do vedení, ale utrhlo se mu lanko plynu a musel zajet do boxů na opravu. Tím se do vedení dostal Hill a na druhém místě ho stíhal Stewart. Od třetího Brabhama měli oba dostatečnou vzdálenost, takže se mohli věnovat pouze svému souboji. Jenže Stewart spomalil, protože měl problémy s přívodem paliva. Graham Hill s Lotusem tak mohl nerušeně vyhrát závod v Mexiku a stal se tak podruhé mistrem světa. Druhý v závodě dojel Bruce McLaren a třetí Jackie Oliver s Lotusem. Jackie Stewart nakonec dojel na sedmém místě se ztrátou jednoho kola a bez bodového zisku.

Graham Hill byl podruhé korunován za mistra světa. Tým Lotus i přes ztrátu jednoho z nejlepších jezdců získal po třech letech Pohár konstruktérů.

Na celkové pořadí šampionátu 1968 se můžete podívat ZDE.

Shrnutí sezóny 1968

Předchozí díly tohoto seriálu naleznete ZDE.