Pohlednice z historie: 1969 Létající Skot

Po tragickém roce 1968, kdy zemřeli čtyři jezdci, nastala před novou sezónou rošáda jezdců. Lotus si ponechal Grahama Hilla loňského mistra světa, a jeho týmovým kolegou se stal Jochen Rindt, který přestoupil od Brabhamu. Jack Brabham najal hvězdu Ferrari Jackyho Ickxe a přešel od dodavatele motorů Repco k Fordu. Ferrari nasadilo pouze jeden vůz s Chrisem Amonem a toho ke konci sezóny doplnil Pedro Rodríguez. Ken Tyrrell prodloužil smlouvu s Jackie Stewartem a toho doplnil Jean-Pierre Beltoise, který minulou sezónu odjel pro Tyrrella jednu Velkou cenu. Bruce McLaren i nadále pokračoval ve svém týmu spolu s Denny Hulmem. A BRM najalo Jackie Olivera a Johna Surteese, který se ocitl bez smlouvy po odchodu Hondy z Formule 1. Před sezónou 1969 ukončily, kromě Matry a Hondy, činnost také Eagle a Cooper.

V roce 1969 se jelo 11 Velkých cen. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo z prvních šesti závodů pět nejlepších výsledků a z posledních pěti závodů se započítaly pouze čtyři nejlepší výsledky. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování stejně jako v mistrovství jezdců. Z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, toho, který se umístil nejlépe.

Kalendář sezóny 1969

První Velká cena JAR se nekonala tradičně na začátku ledna, ale až 1. března. Ferrari, i přesto, že nechtěla do Afriky cestovat vůbec, nakonec do závodu nasadila pouze jeden vůz a v něm Chrise Amona. Zatímco například Lotus ke svým dvěma jezdcům posadil do svého vozu nadějného Maria Andrettiho. V kvalifikaci si nejlépe vedl Jack Brabham, který si pochvaloval nový motor Cosvorth ve svém voze. Druhé místo na startu získal Jochen Rindt s Lotusem a třetí Denny Hulme s McLarenem. Brabham se po startu ujal vedení následován Stewartem, Rindtem, Hillem, Hulmem a McLarenem. Na konci prvního kola se Stewart dostal do vedení, kde vydržel po celý závod. Brabham zůstal na druhém místě do sedmého kola, kdy se mu zhroutila konstrukce zadního křídla, a musel proto zastavit v boxech. Rindt se tak dostal na druhé místo, ale za nedlouho ho předjel Hill a později také Hulme. Ve čtyřicátém čtvrtém kole pro poruchu čerpadla odstoupil Rindt. Zvítězil Jackie Stewart, druhý skončil Graham Hill a třetí Denny Hulme.

Do další Velké ceny zbývala dvouměsíční pauza, a tak se jezdci zúčastnili několika závodů mimo Formuli 1. V této pauze 30. března zemřel při testování sportovního vozu Alfa Romeo v Le Mans Lucien Bianchi, když jeho vůz na rovince Mulsanne postihla mechanická porucha. Bianchi ztratil kontrolu nad vozem a vletěl přímo do telegrafního sloupu. Čtyřiatřicetiletý Lucien Bianchi byl na místě mrtev.

Druhou Velkou cenou v sezóně byl závod na španělském okruhu Montjuich park. V kvalifikaci udával tempo Jochen Rindt a získal Pole Position. Na druhé místo na startu se postavil Chris Amon a na třetí místo Graham Hill. Po startu vedení udržel Jochen Rindt a začal si budovat náskok před druhým Amonem. Třetí místo držel Hill před Siffertem. V devátém kole se zhroutila konstrukce zadního křídla u Hillova Lotusu. Z těžké nehody vyvázl Hill nezraněn. O jedenáct kol později se totéž stalo Rindtovi. Rindt měl po nehodě zlomený nos, pár škrábanců a modřin a pro zranění se nezúčastnil příštího závodu. Amon se tak ocitl na prvním místě následován Siffertem. Ten ale v závodě skončil ve třicátém prvním kole po úniku oleje z jeho vozu. Na druhé místo se tak dostal Jackie Stewart. Na třetím místě byl tou dobou Jack Brabham, který ale musel v padesátém druhém kole odstoupit pro poruchu motoru. O pět kol později postihla porucha motoru i Ferrari Chrise Amona. Do čela se dostal Stewart za ním byl Ickx, kterému se v šedesátém čtvrtém kole rozpadlo zadní křídlo, a propadl se na třetí místo za McLarena. V závěrečných kolech ještě Ickxovi selhalo zavěšení zadních kol a propadl se ještě na čtvrté místo. Závod vyhrál Jackie Stewart s Matrou, celá dvě kola před druhým Bruce McLarenem. Třetí skončil Jean-Pierre Beltoise s Matrou.

Další na řadě byla Velká cena Monaka konaná v uličkách Monte Carla. Jochen Rindt se zotavoval z havárie, a tak místo něj Lotus povolal Richarda Attwooda. I zde byly problémy s vysokými zadními křídly, která byla nestabilní a ohrožovala bezpečnost jezdců. Proto se po prvním tréninku sešla Mezinárodní sportovní komise a s okamžitou platností zakázala používání těchto vysokých křídel. Všechny časy byly zrušeny a kvalifikační proces začal znovu. První místo vybojoval Jackie Stewart, druhé Chris Amon a třetí Jean-Pierre Beltoise. Po startu se ujal vedení Stewart následován Amonem. Na třetím místě se udržel Beltoise, ale dotíral na něj Hill, který ho nakonec ve třetím kole předjel. V desátém kole Surteesovi selhala při průjezdu tunelem spojka a projíždějící Brabham do něj narazil. Oba tak byli, naštěstí bez zranění, ze hry venku. O šest kol později odstoupil Chris Amon pro poruchu diferenciálu. Ve dvacátém prvním kole odstoupil Beltoise a o dvě kola později doposud vedoucí Stewart. Do čela se tak dostal Hill, ale těsně za ním jezdil Ickx, který Hilla nenechal odpočinout. Ve čtyřicátém devátém kole Ickxe zradilo zavěšení a boj o první místo musel vzdát. Graham Hill s Lotusem zvítězil ve Velké ceně Monaka. Druhý skončil Piers Courage s Brabhamem a třetí Jo Siffert s Lotusem.

Belgická Velká cena byla zrušená kvůli sporům o bezpečnost. Další v pořadí byla tedy Velká cena Nizozemska na okruhu Zandvoort. Zákaz vysokých zadních křídel, po Velké ceně Monaka, znamenal, že se designéři snažili vyložit pravidla, jak mohli, a začali vymýšlet, jak zvýšit přítlak jejich vozů. Týmy Lotus a Matra začaly usilovně pracovat na rozvoji pohonu všech čtyř kol. Oba týmy vyzkoušely pouze v tréninku v Nizozemsku své prototypy. Graham Hill dostal Lotus 63 a Jackie Stewart Matru MS84. BRM mělo také nový model P139 pro Johna Surteese, ale tento model byl spíše zklamáním. V kvalifikaci zvítězil Jochen Rind, druhé místo na startu získal Jackie Stewart a třetí Graham Hill. Právě Hill se po startu ujal vedení, za ním se usadil Rindt a třetí jel Stewart. Ve třetím kole šel do vedení Rindt a Stewart se dostal na druhé místo. Hill se tak propadl na třetí místo. V sedmnáctém kole selhala hřídel v Lotusu Rindta, do čela se tak posunul Stewart. Druhý jezdil Jo Siffert, a poté co musel Hill zastavit v boxech, se o třetí místo rozhořel boj mezi Amonem, Hulmem a Ickxem. Stewart udržel vítězství až do cíle, druhé místo získal Siffert a třetí nakonec dojel Amon.

Velká cena Francie se po čtyřech letech konala na okruhu Clermont-Ferrand. Startovní pole čítalo pouhých třináct automobilů. Na start kvůli vnitřním sporům nenastoupil tým BRM a mezi jezdci chyběl Jack Brabham, který si zlomil kotník při testování na Silverstonu. Všechny vozy v poli byly poháněny motory Cosworth kromě jediného vozu Ferrari s vlastním motorem. V kvalifikaci si nejlépe vedl Jackie Stewart a získal Pole Position, druhý byl Denny Hulme a třetí Jochen Rindt. Stewart se po startu ujal vedení a udržel si ho po celý závod až do cíle. Hulme jezdil druhý až do třináctého kola, kdy musel do boxů na opravu předního stabilizátoru. Tím se na druhé místo dostal Jacky Ickx, kterého po zbytek závodu pronásledoval Beltoise. Ickx v posledním kole udělal chybu, a tím umožnil Beltoisemu dostat se na druhé místo. Zvítězil Jackie Stewart s Matrou, druhý skončil jeho kolega Jean-Pierre Beltoise a třetí skončil Jacky Ickx s Brabhamem.

Za čtrnáct dní se Formule 1 přesunula na britské ostrovy k Velké ceně Velké Británie na okruh Silverstone. Vývoj pohonu všech čtyř kol zde vyústil v nasazení čtyř vozů do této Velké ceny. Lotus nasadil dva vozy 63, ale závod jeli jezdci se 49B, který měl klasický pohon dvou kol. Matra měla MS84 pro Beltoise a McLaren M9A pro Bella. BRM, po výpadku v minulém závodě, bylo zpět v akci a mělo pro Surteese upravené šasi P139, zatímco Oliver dostal starší model P133. Nový manažer týmu Reg Parnell Racing F1 Tim Parnell uvolnil Pedra Rodrígueze, aby mohl nastoupit ve voze Ferrari. Jack Brabham byl stále mimo hru se zlomeným kotníkem a Jo Bonnier se znovu objevil v poli se soukromým Lotusem. Jackie Stewart vyhrál čtyři z pěti prvních závodů a britské publikum očekávalo, že zvítězí i na Silverstonu. V tréninku ale Stewart těžce havaroval po střetu s uvolněným kusem betonu v poslední zatáčce před cílem zvané Woodcote. Jochen Rindt získal Pole Position a Jackie Stewart se postavil na start po jeho boku na druhém místě. Třetí místo v první řadě vybojoval Denny Hulme. V závodě probíhal urputný boj mezi Rindtem a Stewartem o první místo. Souboj skončil, když se Rindtovi uvolnily pláty zadního křídla a musel zastavit na opravu v boxech, čímž ztratil zhruba třicet vteřin. Ke konci závodu mu navíc docházelo palivo a opět musel zastavit v boxech a do cíle dojel na čtvrtém místě. Třetí místo vybojoval Bruce McLaren, druhý byl Jacky Ickx s Brabhamem a vítězství udržel Jackie Stewart s Matrou.

Velká cena Německa již tradičně trpěla malou účastí jezdců, a proto se organizátoři rozhodli pro sloučení závodu pro vozy Formule 1 a Formule 2. Ještě že k tomuto kroku organizátoři přistoupili, protože na poslední chvíli svoji účast odřekla stáj Ferrari. Do závodu bylo přihlášeno 12 vozů Formule 2, ale při pátečním tréninku havaroval v oblasti Flugplatz Gerhard Mitter s vozem BMW F2. Pravděpodobně kvůli defektu vyjel z trati a na následky zranění zemřel. Gerhard Mitter se narodil v Krásné Lípě v Československu 30. srpna 1935. Jeho rodina patřila mezi sudetské Němce, a tak na konci války museli odejít. Přesídlili do Böblingenu nedaleko Stuttgartu. Další vozy BMW Huberta Hahneho a Dietera Questera byla stažena a Hans Hermann, blízký přítel Miterra, také stáhnul svůj vůz Lotus ze závodu. Kvalifikaci vyhrál Jacky Ickx, druhý byl Jackie Stewart a třetí Jochen Rindt. Ickx neodstartoval dobře, a tak se do čela dostal Stewart následován Siffertem a Rindtem. Již v prvním kole havarovali Elford a Andretti. Elford přistál hlavou dolů mezi stromy a Andretti mu připěchal na pomoc. Elford měl natřikrát zlomenou ruku. Ickx, který špatně odstartoval, se snažil dostat zpátky na první místo a postupně se prokousával polem až za prvního Stewarta. V sedmém kole se Ickxovi podařilo Stewarta předjet. Stewart měl poté problémy s řazením, takže si Jacky Ickx mohl dojet pro vítězství ve Velké ceně Německa. Druhý nakonec přece jenom dojel Jackie Stewart s Matrou a třetí skončil Bruce McLaren.

Velká cena Itálie byla poslední Velkou cenou na evropském kontinentě. Před domácím publikem se představilo jedno jediné Ferrari. Bylo to Ferrari 312, s kterým v pátečním tréninku jezdil Tino Brambilla. V sobotu vůz převzal Pedro Rodriguez. Kvalifikaci vyhrál Jochen Rindt, druhý byl Denny Hulme. Ve druhé řadě stál na třetím místě Jackie Stewart a čtvrtý Piers Courage. Početný dav diváků přihlížel zajímavému závodu, kde spolu bojovala osmička jezdců o nejlepší umístění. Stewart, Rindt, Hulme, Hill, McLaren, Beltoise, Courage a Rodriguez jezdili v těsném závěsu a bojovali o místo na trati. Pět kol před cílem se Hillovi zlomila hřídel a musel odstoupit. V posledním kole jeli pohromadě čtyři jezdci. Stewart, Rindt, Beltoise a McLaren. Stewart přišel o vedení, které pro sebe ukořistil Rindt, toho ale předjel Beltoise, ale v Parabolice byl příliš široký a Rindt se Stewartem se dostali zpátky. Cílem nakonec projel první Jackie Stewart s Matrou. Druhý dojel Jochen Rindt s Lotusem, třetí byl Jean-Pierre Beltoise s Matrou a čtvrtý Bruce McLaren se svým McLarenem. Všichni čtyři jezdci měli odstup pouhých 0,19 vteřin. Vítězstvím ve Velké ceně Itálie si předčasně zajistil titul mistra světa Jackie Stewart, a to i přesto, že do konce sezóny zbývaly ještě tři závody.

Kanadská Velká cena se po roce opět vrátila na okruh Mosport. První tři místa na startu obsadili Jacky Ickx s Brabhamem, Jean-Pierre Beltoise s Matrou a Jochen Rindt s Lotusem. Rindt se ihned po startu ujal vedení následován Ickxem, Beltoisem a Stewartem. Stewart se již v druhém kole dostal přes Beltoise, v pátém kole předjel Ickxe a v šestém kole zdolal i Rindta a vedl závod. Ve třicátém třetím kole měl Stewart nehodu a musel ze závodu odstoupit. Do čela se tak dostal Jacky Ickx a mohl si pohodlně dojet pro vítězství. Druhý skončil Jack Brabham a třetí byl Jochen Rindt. Šesté místo obsadil Johnny Servoz-Gavin s vozem Matra MS84, a získal tím jediný bod pro vůz s pohonem všech kol v historii Formule 1.

Následovala Velká cena USA, která se tradičně konala na okruhu Watkins Glen. V kvalifikaci se nejlépe vedl Jochen Rindt a v první řadě na startu ho doplnil Denny Hulme. Ve druhé řadě na třetím místě stál Jackie Stewart a vedle něho na čtvrtém místě Graham Hill. Po startu si Rindt udržel první místo následován Stewartem a Hillem, zatímco Hulme se propadl až na deváté místo. Ve dvanáctém kole převzal vedení od Rindta Stewart, ale to mu vydrželo pouze devět kol, když se do čela vrátil opět Rindt. Ve třicátém šestém kole začal z motoru Ford, ve Stewartově voze, stoupat hustý dým a Skot musel ze závodu odstoupit. To posunulo Courage na druhé místo se ztrátou 40 vteřin na vedoucího Rindta. Na druhé místo se také chtěli dostat Brabham a Ickx a zle dotírali na Courage. Oba tovární jezdci Brabhamu ale měli potíže, Ickx musel odstoupit pro poruchu motoru a Jack Brabham musel do boxů na doplnění paliva. V devadesátém prvním kole měl nehodu Graham Hill. Dostal smyk a jeho vůz začal rotovat. Graham vylétl z vozu a utrpěl vážnou zlomeninu nohy a hrozilo, že už se nikdy neposadí do závodního vozu a nebude ani chodit. Po dlouhém léčení se však zvládl vrátit na závodní dráhu, ale nikdy již nebyl tak rychlý jako dřív. Na třetí místo se dostal Surtees s BRM a to si udržel až do cíle. Na druhém místě dojel Piers Courage se soukromým Brabhamem týmu Franka Williamse. Ve Velké ceně USA zvítězil Jochen Rindt s Lotusem.

Posledním závodem sezóny byla Velká cena Mexika konaná v hlavním městě Mexico City. V kvalifikaci dominovali jezdci Brabhamu. Pole Position získal Jack Brabham, druhý byl Jacky Ickx. Druhou řadu obsadili Jackie Stewart a Denny Hulme. Nejlépe odstartoval Stewart a ujal se vedení. Ickx a Brabham ho pronásledovali a na čtvrtém místě se usadil Rindt. Ve druhém kole se Rindt dostal na třetí místo a Ickx začal vyvíjet tlak na vedoucího Stewarta. V šestém kole Stewart tlak neustál a klesl na druhou pozici a ve stejném kole se Hulme dostal před Brabhama na třetí místo. O kolo později předjel Hulme Stewarta a dělal si zálusk také na vedoucího Ickxe. V desátém kole klesl Stewart ještě o jedno místo dolu za Brabhama na čtvrté místo. Ve dvacátém druhém kole najel Rindt na obrubník a ohnul zavěšení kola, které mu nedovolilo pokračovat v závodě. První čtyři příčky se potom stabilizovaly a jezdci si své pozice udrželi až do cíle. Zvítězil Denny Hulme s McLarenem, druhý skončil Jacky Ickx s Brabhamem, třetí byl Jack Brabham a čtvrtý dojel Jackie Stewart s Matrou.

Jackie Stewart v této sezóně jasně dominoval, když si titul mistra světa zajistil tři závody před koncem sezóny. Podobně dominantní byl i tým Matra, který získal Pohár konstruktérů.

Na celkové pořadí šampionátu 1969 se můžete podívat ZDE.